Vývoj obce po roce 1918
Po vytvoření samostatného státu se v r. 1920 osamostatnily obce, které patřily do zdejšího obvodu. Rozvíjí se především politický život, kulturní a osvětová činnost, probíhá pozemková reforma. Kronikář se zmiňuje i o epidemii tzv. španělské chřipky, která postihla válkou vyčerpané a zbídačené lidi po celém světě a nevyhnula se ani Bohdalovu.
V průběhu 20. let dochází k dalšímu rozvoji městečka. Staví se družstevní lihovar, zdravotní středisko, silnice. V letech 1924 – 1929 bylo postaveno 8 nových domků, zahájena autobusová doprava, staré dřevěné kašny na náměstí byly nahrazeny novými – železobetonovými, první zájemce si pořídil rádiový aparát (1926).
V roce 1928 navštívil prezident T.G. Masaryk Žďár. Při této příležitosti mu byli představeni zástupci města i okolních vesnic. Z Bohdalova se této cti dostalo Petru Maděrovi, tehdejšímu řídícímu učiteli bohdalovské školy. 28. 10. 1928 byl v parku slavnostně odhalen a odevzdán veřejnosti pomník T.G. Masaryka. Autorem pomníku je ak. sochař Julius Pelikán, rodák z Nového Veselí.
Poválečná euforie, snaha po obnově, pracovní úsilí, politický i kulturní rozmach byl narušen hospodářskou krizí 1929 – 1933. Pro Bohdalov se stal obzvlášť dramatický rok 1934. Nestalo se tak poprvé, co městečko navštívil červený kohout. Vyhořelo 18 stavení, stodoly, kolny, sklepy. Snad největší požár je zaznamenán z r. 1872, kdy během dvou hodin shořely 82 domy. Hořelo i v letech 1908, 1914, 1924, 1925, 1926, 1927, 1936, 1946, 1953, 1954, 1956, 1971. V r. 1935 místní školní rada začíná usilovat o zřízení měšťanské školy v obci. V r. 1936 došlo k podepsání dohody na združstevnění Heimrichových závodů.
